BROUK V HLAVĚ
2009 – G.Feydeau: BROUK V HLAVĚ
Klasika. Co všechno může způsobit celník, který vstoupil do kupé, a jedny pánské šle doručené poštou?! Podle jedněch „sranda od začátku až do konce“ , podle jiných „práce“. Obojí je pravda. Každopádně příležitost si zařádit. Zatím časově nejdelší kus, co jsme kdy hráli. A s tím souvisí i novinka: poprvé děláme dvě přestávky!
Ne příliš veselý autor dnešní veselohry
Narodil se roku 1862. V přímé linii pocházel z rodu markýze Feydeaua, který byl za vlády Ludvíka XVI. ministrem financí. Otec Ernest Feydeau působil v éře druhého císařství jako spisovatel.
Malý Georges byl prý okouzlující, líné a vynalézavé dítě. O začátku své spisovatelské činnosti tvrdí, že lenost je zázračnou matkou práce. Svou první hru napsal v šesti letech pod dojmem z divadla. Když pak zjistil, že v otcových očích ho tato činnost omlouvá z nenapsání domácího úkolu, věnoval se jí vždycky, když do místnosti vstoupila jeho domácí učitelka.
Když mu bylo deset let, odnesl k vyjádření jedno ze svých děl známému libretistovi Offenbachových operet Henrimu Meilhacovi. Ten prý po přečtení pravil: „ Chlapče, ta tvoje hra je hloupá. Ale je v tom divadlo. Bude z tebe velký dramatik.“
Debutuje v 21 letech, ale první úspěch mu přinesly až hry Pán loví! a Dáma od Maxima. Se slávou přišly i peníze a s nimi i pokušení hrát na burze. Zprvu mu přálo štěstí, ale záhy prohrál miliony a ocitl se v existenční tísni.
Byl vášnivým milovníkem malířství, sám maloval. Láska k výtvarnému umění dala i počátek jeho lásce životní. Seznámil se s krásnou Marií Annou, dcerou malíře Caruluse-Durana, která ho sama požádala o ruku!!!
Po dvaceti letech se manželství rozpadlo. Mnohaleté rodinné hádky a zjištění, že jeho žena udržuje poměr s jedním z jeho přátel, přiměly Feydeaua k definitivnímu odchodu z domu.
Ani Feydeau však nebyl žádný beránek. Traduje se, že téměř každý večer trávil v některém z pařížských nočních podniků. Sedával prý u stolu pro štamgasty, na stole láhev šampaňského, aby nekazil dobrou pověst podniku. V láhvi však měl minerálku, protože kromě piva nepil alkohol.
Čím byl slavnější a úspěšnější, tím víc propadal melancholii. Jeho nesoustředěnost a výpadky paměti se zhoršovaly. Roku 1921 umírá v soukromém předměstském sanatoriu.
„Nedivte se, že jsem smutný. Je to moje každodenní rozpoložení. Vůbec se nepodobám svým hrám. Já se v divadle nesměji nikdy a v životě jen zřídka.“ Georges Feydeau
Osoby a obsazení:
Viktor Emanuel Champsboisy a Bouton – David Trubač
Marcela Champsboisy – Hana Trubačová
Kamil Champsboisy – Ondřej Novák
Louisa Homenides de Histangua – Anna Zrubková
Carlos Homenides de Histangua – Stanislav Blažek
doktor Finache – Jan Gajdušek
Romain Tournel – Martin Trubač
Štěpán, majordomus – Vladan Hlaváč
Yveta, jeho žena – Vendula Hrubá
Augustin Feraillon – Jiří Jurek
Olympie, jeho žena – Jana Martináková
Evženie, pokojská – Linda Blažková
Batistin, revmatik – Antonín Trubač
Rughby, Američan – Tomáš Martinák
pán – Pavel Poštulka
děvčata – Kateřina Cinková, Markéta Fabiánová, Vendula Měchová
Technická spolupráce: Aleš Adamčík, Jiří Blechta, Martin Novák
Výtvarník scény: Petr Poštulka
Kostýmy: Alena Macečková