KOMEDIE O STRAŠLIVÉM MORDU VE SVIADNOVSKÉ HOSPODĚ L.P.1715 aneb ONDRÁŠ
2008 – J.Kovalčuk: KOMEDIE O STRAŠLIVÉM MORDU VE SVIADNOVSKÉ HOSPODĚ L.P.1715 aneb ONDRÁŠ
Po delší době hudební inscenace. Tak trochu „na lidovú notečku“ a s hudební sekcí v novém složení. Rovněž řada nových tváří v souboru. Při realizaci hry mnozí uplatnili své básnické střevo i skladatelské nadání. Petr přišel s originálním nápadem použít v tomhle představení stínohry. Díky, Petře.
Příznivci folklóru snad odpustí, ale kdyby mi někdo ještě před nedávnem tvrdil, že bude Amatérská divadelní společnost Waterloo dávat hru, ve které se bude vystupovat v krojích a zpívat lidové písničky, asi bych odmítavě zakroutil hlavou: Ne, tak do toho já nejdu! Ne, že bych měl něco proti lidovým písním, naopak, rád si je poslechnu nebo zazpívám. Ale divadlo na námět „ze života lidu venkovského“? To by mi připadalo příliš staromilské a neaktuální.
A pak jsem jednou narazil v antikvariátu na sborník her HaDivadla (dnes známého brněnského souboru, původně působícího v Prostějově, odtud HaDivadlo – Hanácké divadlo). A mezi nimi objevil tu dnešní. Už při zběžném prolistování – a že nebyla moc rozsáhlá, pouhých čtrnáct stran – mě zaujala. Žádná kdovíjaká dějová linie, spíš volně na sebe navazující útržky scén, z nichž některé mají podobu kronikářských zpráv a dobových relací… A přece, najednou z tohoto nepatrného základu počínal před očima povstávat zajímavý příběh. Příběh, ve kterém bylo možno zahlédnout lidské úděly nikoliv nepodobné těm dnešním. Vždyť copak osudy zbojníků té doby v mnohém nepřipomínají příběhy nešťastníků dnešního světa, kteří se v zoufalství chápou toho nejposlednějšího – násilí? Copak bohorovná státní mašinérie oněch dob svým cynismem a arogancí v lecčems nepřipomíná tu dnešní? A pak: láska, přátelství, nenávist, strach o vlastní existenci či touha po docela obyčejném lidském štěstí – mít svůj domov, ženu, rodinu – to je to, co máme s postavami hry společné i přes propast tří století, která nás dělí.
Snad proto tato divadelní hra zaujala a nadchla i ostatní členy souboru a to tak, že s aktivitou kromobyčejnou a doslova v potu tváře trénovali taneční kreace, komponovali hudbu i verše (kde bylo zapotřebí), vytvářeli hudební aranžmá, sháněli kostýmy a podnikli též studijní cestu do nedalekých Janovic…
Osoby a obsazení:
Ondráš – Tomáš Pustka
Juráš – David Trubač
Dorotka – Vendula Hrubá
1.herec, ale také fojt a Červenka – Stanislav Blažek
2.herec, ale také Pilenda a kat – Tomáš Martinák
3.herec, ale také Vojtek a dráb – Pavel Poštulka
1.herečka, ale také fojtová – Jana Martináková
2.herečka, ale také smrtka – Linda Blažková
3.herečka, ale také sudička – Martina Eliášová
4.herec, ale také hrabě – Jan Gajdušek
5.herec, ale také bubeník – Ondřej Novák
6.herec, ale také císař – Martin Trubač
Hudební doprovod: Monika Svobodová, Ladislav Kokeš, Pavel Trubač, Jáchym Vojtek
Dále vystupují: Kateřina Cinková, Aleš Adamčík, Jiří Blechta
Choreografie: Marek Dravecký
Scéna a osvětlení: Petr Poštulka
Inspice: Jiří Jurek