SVATÁ JANA
2012 – G. B. Shaw: SVATÁ JANA
S divadelními hrami, které uvádíme, je to rozmanité. Cesta některých z nich na jeviště je rychlá a přímočará. Mezi takové patřily např. muzikál Jedno jaro v Paříži, Cesta kolem světa za 80 dní či drama Všechno je v zahradě. Jiné naopak dlouho leží zasunuty v šuplíku, čekají na vhodný čas, zpravidla až patřičně dozrají protagonisté či než se objeví ten správný představitel či představitelka hlavní role. Mezitím jsou různě předbíhány jinými divadelními kusy a někdy jim hrozí, že zůstanou navěky nesplněným snem režiséra. Hra, kterou vám dnes představujeme, patří do téhle skupiny.
Už si přesně nevzpomenu, kdy jsem v antikvariátu poprvé narazil na knižní vydání hry Svatá Jana (pravděpodobně to bylo v Jablonci n. N. někdy na sklonku devadesátých let). Divadelní text mě zaujal a již tehdy jsem si říkal, že by stál za zinscenování. Od té doby uplynulo mnoho vody a hra uložená v šuplíku obrazně zapadala prachem. Čas od času jsem ji vytáhl, znovu pročetl, vůle k realizaci na chvíli ožila, aby se opět rozplynula, protože jsme se nakonec rozhodli pro jinou hru. Mezitím jsem navštívil Rouen i Remeš, místa spjatá s osudy Jany z Arku. I tam se mi hra připomněla. Pokud se však domníváte, že definitivní rozhodnutí uvést Shawovu hru konečně na jeviště se zrodilo právě tam, zklamu vás. Bylo by to romantické, ale není to pravda. To rozhodnutí padlo cestou na vodu do Jižních Čech. S Pavlem Poštulkou jsme ve vlaku debatovali o plánech do budoucna. Na otázku, co budeme dělat, až dokončíme Divadelní komedii, jsem bez váhání odpověděl – Svatou Janu. A když jsem pak nahlas – v té chvíli spíš kvůli sobě než kvůli Pavlovi – vypočítával, kdo by jakou postavu mohl hrát, zjistil jsem, že opravdu máme potenciál se s tímhle zajímavým a náročným textem „popasovat“. Pravda, později sice došlo k některým dílčím změnám v obsazení, myslím však, že se to nakonec ukázalo býti k dobru věci.
A tak jsme se pustili do práce.
Hned na první zkoušce vyvstaly otázky: Není to příliš riskantní – uvést historickou hru, ve které se to hemží krkolomnými francouzskými vlastními jmény a geografickými názvy? Koho dnes zajímají okolnosti stoleté války se všemi těmi anglicko-burgundsko-francouzskými spory a aliancemi? Budeme schopni nabídnout divákovi něco víc než jenom kostýmní podívanou?
To ovlivnilo náš přístup k Shawovu textu. On sám označil Svatou Janu jako kronikářskou hru a skutečně k ní tak i přistupoval. Věrně zachytil osoby i dění, jak je zachovala dobová svědectví. Přitom však Janin příběh zaktualizoval a vyzdvihl to, co mu připadalo nadčasové – totiž odvěký spor mezi jednotlivcem a společností známý již z časů řecké tragédie. A právě onu nadčasovou stránku hry jsme se snažili zdůraznit i my. Proto jsme vypustili některé postavy (např. rytíře La Hire a Gilles de Rais, zredukovali jsme členy inkvizičního tribunálu). Rovněž jsme krátili obsáhlé pasáže, které sice obsahují zajímavé úvahy o problémech pozdně středověké společnosti, rytmus děje však výrazně zpomalují. A tak těm, kdo by si chtěli vychutnat Shawův text v jeho celistvosti, doporučujeme přečíst si ho v knižní podobě. Přitom sázíme na přirozenou inteligenci pozorného diváka, který si nenechá zamotat hlavu nepodstatnými informacemi (nakonec je jedno, jak se jmenuje rytíř, který Janu hned na začátku vybaví zbrojí, koněm a doprovodem a pošle k následníkovi trůnu, na jevišti ho vidíte a to je nejdůležitější). Zároveň to je i zkouška umu našich herců, nakolik dokáží z textu „vyloupnout“ to hlavní.
Jedna informace na závěr: Během prvních zkoušek jsme – naprosto náhodnou - zjistili, že se Jana z Arku narodila 6. ledna 1412. Má tedy letos kulaté, šestisté výročí. To jsme opravdu netušili a mile nás to překvapilo. Skoro by se chtělo říct, jakoby nás svatá Jana sama jakýmsi neviditelným způsobem dostrkala až k premiéře, abychom ji zahráli k narozeninám. Nemám ale takové neodůvodněné úvahy rád. Proto dávám raději prst na ústa, a v duchu si přeji, aby nad námi alespoň držela ochrannou ruku.
Hrají:
Jana z Arku – Martina Eliášová
Karel, dauphin, později král Karel VII. - Tomáš Martinák
Jean Dunois, velitel vojsk u Orleans - David Trubač
biskup Cauchon, ale také Beadricourt - Tomáš Havránek
Richard, vévoda z Warwicku - Jiří Jurek
remešský arcibiskup - Jan Gajdušek
vévoda Tremouille, ale také inkvizitor - Martin Trubač
John Stogumber, anglický kaplan - Vladan Hlaváč
rytíř Poulengey, ale také anglický voják -Pavel Poštulka
mnich Martin Ladvenu, ale také rytíř - Ondřej Novák
správce - Jiří Blechta
kat - Václav Kupčík
rytíř - Prokop Chovanec
dvorní dáma - Šárka Němečková
páže - Petr Odvárka
Scéna a technická spolupráce: Petr Poštulka
Technická spolupráce: Martin Novák
Tvorba videosekvencí: Martin Buryan
Kostýmy: Alena Macečková
Kontrola textu:Jakub Špaček