VĚC MAKROPULOS
2010 - K. Čapek: VĚC MAKROPULOS
Hra, kterou vám dnes představujeme, je co do žánru velmi obtížně zařaditelná. Mohla by to být detektivka, ale chybí jí kriminální čin. Není to ani tragédie, třebaže se ve hře umírá. Ta smrt je tu jaksi mimoděk, nedopatřením, a chybí tu i mravní dilema, které by hlavní hrdina musel řešit. Nejde ani o čistokrevnou sci-fi – na to je tu málo vědy a techniky. Snad nejvíce se hra blíží psychologickému dramatu. A přesto, sám Karel Čapek označil tuto hru jako „komedii o 3 dějstvích s přeměnou“. Trochu nezvyklá komedie, jak sami uvidíte. Ale co je tu vlastně k smíchu, nad čím se autor usmívá? Komedie bývají založeny na nepřiměřenosti a přehnanosti – ať už jde o vlastnosti jednajících postav, jejich reakce či neobvyklost zápletky. Často se přitom jedná o vlastnosti, které bychom v jiném měřítku či v jiných souvislostech považovali za chvályhodné. Jsou-li však přemrštěné, působí bizardně a směšně. Příklad pro ilustraci: šetrnost je dobrá vlastnost, když však přesáhne míru únosnosti, zrodí se z ní Lakomec (vědomě užívám velkého písmena s ohledem na Moliéra). Jakou vlastnost si však autor bere na paškál v tomto díle?
Je to odvěká lidská touha po vyšší kvalitě života (použijeme-li sociologického žargónu), touha co možná nejdéle zůstat mladý, živ a zdráv. Toto přání se jako červená nit táhne dějinami od časů, kdy byl sepsán epos o Gilgamešovi, přes éru alchymistů a sahá až k současným laboratořím genetiků a molekulárních biologů, farmaceutickým firmám a fitcentrům. Co se však stane, když se tato vcelku pochopitelná touha vymkne z kloubů? Trapným výsledkem jsou pak plastickými operacemi k nepoznání upravené primadony či stárnoucí showman infantilně prozpěvující cosi o tom, že chce být stále mlád. Žijeme ve světě, kde se nestárne a neumírá. Alespoň se tak někdy tváříme, někdy se to tak zdá. Být slabý, starý a bezmocný se dnes nenosí a často jen se zmínit o těchto nepříliš příjemných leč neodlučitelných stránkách života působí jaksi nepatřičně. Nepřipadne vám takové jednání směšné? Hořce směšné?
Karel Čapek napsal svoji nezvyklou komedii v roce 1922. Její děj – jak z kontextu hry vyplývá – zasadil do téže doby. Tehdejšími diváky byla Věc Makropulos vnímána jako hra ze současnosti. Při její inscenaci po téměř devadesáti letech jsme stáli před dilematem, zda zůstat věrni liteře textu se všemi jeho archaismy (včetně dnes už neznámého onikání) či duchu hry. Nakonec jsme se rozhodli pro to druhé a zasadili příběh do doby blíže neurčené, snad blízké naší současnosti. Tomuto záměru jsme podřídili nejen pojetí scény, rekvizit a kostýmů (fraky a buřinky jsme vyměnili za současné obleky, kabelogramy za telefon), ale bylo třeba provést i drobné zásahy do originálního textu. Za to se všem znalcům Čapkova díla omlouváme. Rovněž žádáme o shovívavost pozorné diváky znalé historie. Vzhledem k devadesátiletému časovému posunu by dnes dcera alchymisty z rudolfínské doby měla čtyři sta a nikoliv tři sta let, jak se uvádí ve hře. Třístovka se nám však líbila – už pro svůj symbolický charakter, že jsme se rozhodli ji v textu ponechat i za cenu, že nám to matematicky nebude vycházet. Ale koneckonců v této hře přece nejde o počty.
Hrají:
Emilia Marty - Vendula Niklová
Jaroslav Prus - Jiří Jurek
Jan, jeho syn - Jiří Blechta
Albert Gregor - Tomáš Pustka
doktor Kolenatý - Jan Gajdušek
Vítek - Stanislav Blažek
Kristýna, jeho dcera - Linda Blažková
Hauk-Šendorf - Pavel Poštulka
Komorná - Martina Eliášová
Lékař - Vladan Hlaváč
Zřízenec - Ondřej Novák
Scéna a technická spolupráce: Petr Poštulka, Tomáš Martinák
Ve videosekvencích vystupovali: Pavla Jarošová, Dana Kristlová, Lucie Géryková, Vladimír Špáňa, Ilona Strnadlová, Magdalena Špáňová, Jiří Tříska, Zdeňka Lichnovská, Radim Lichnovský, Alena Hyklová, Lidka Štefková, Ondřej Tvarůžek, Lucka Svobodová, Karolína Gráfová, Johana Adamčíková, Jan Hilšer, Andrea Myslíkovjanová, Kristýna Bednářová, Petr Václav Michna, Petr Kostelník, Štěpán Šrubař, Stanislav Blažek jr., Svatava Géryková, Viktor Němec, Zuzana Keislerová, Barbora Synková, Zuzana Školeková, Kuba Šenkeřík, Milan Štefek, Renáta Libíčková, Hana Trubačová, David Trubač a další.